Nová éra firemní mobility

12. 09. 2012

Přichází nová éra (nejen) firemní mobility?

Stalo se zvykem poukazovat na fakt, že máme za sebou několik ekonomicky složitých let a jedinou jistotou do budoucna je nejistota. Tomuto zaběhnutému úvodu se chceme vyhnout a raději poukázat na nové trendy, které se v řízení vozových parků v České republice v letošním roce objevily a jsou veskrze pozitivním signálem o zlepšujícím se povědomí zodpovědných managerů o zdánlivě jednoduchém tématu, kterým pro mnohé z nich fleet management je. Poukážeme však i na dosud přetrvávající omyly a pochybení, která stojí zbytečné náklady.

Co tedy doposud přinesl rok 2012?

Podíváme-li se na nové fenomény a trendy, zaznamenané doposud v tomto roce, lze zmínit několik nejvýznamnějších:

  • Nadále pokračuje růst penetrace outsourcingu a operativního leasingu, neboť řada firem i z těch menších a středních již pochopila podstatu produktu a jeho implikace pro jejich podnikání.
  • V segmentu operativního leasingu se u čtyř nejvýznamnějších firem na trhu vyměnil v roce 2012 generální ředitel.
  • Pomalu, ale jistě mizí z myslí zodpovědných managerů některá doposud silně zaužívaná klišé, omyly a bludy, jejich využívání vedlo vždy k chybnému rozhodnutí a tudíž ztrátě.
  • Nejen díky dění ve veřejném sektoru se klade silnější důraz na etiku podnikání a v této souvislosti vyplývá na povrch, že i oblast týkající se firemní mobility vyžaduje očistu od nestandardních praktik na straně dodavatelů i zákazníků.
  • Stále více firem chápe firemní mobilitu v širším kontextu a nelimituje ji „pouze“ na fleet management, ale zahrnuje do ní i další způsoby cestování osob. Dostáváme se tak k pojmu Mobility management.
  • Řada firem již díky metodě pokusů a omylů došla k zjištění, že fleet management je odborná oblast jako každá jiná a začíná být sháňka po profesionálních fleet managerech či firmách, které jsou schopny tuto agendu převzít.
  • Na trhu se objevilo několik „poradenských“ firem, zpravidla provozovaných bývalými zaměstnanci leasingových společností, které svůj produkt zakládají na krátkodobé úspoře nákladů dosažené díky neadekvátně vyhrocenému vztahu s dodavateli.
  • Řada firem zjistila, že pokud náklady svých fleetů neměří a nevyhodnocuje, pak je vlastně neřídí, pouze vykonává nahodilé aktivity, zcela odtržené od dlouhodobého strategického záměru.
  • Stále viditelnější část firem již začíná chápat, že „všechno není jen o ceně“, vnímáno z ekonomického hlediska (hledisko etické je dalším rozměrem tohoto trendu), a začíná oprašovat dávno prověřené přísloví „nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat laciné věci“.

Pojďme se v následujícím textu podrobněji věnovat několika výše uvedeným jevům a trendům.

Co excel nevidí, to cashflow nebolí…někdy ani majitele

Tím, co českým fleet managerům a jejich nadřízeným brání dobře řídit vozové parky, je absence přesných dat o vlastním fleetu a jejich systematické vyhodnocování. Možná někdy někoho napadne uspořádat soutěž o co největší rozptyl dat po společnosti, tedy na kolika místech celkem se data o fleetu nacházejí, najde-li někdo potřebu je konsolidovat a s nezměrným úsilím vyhodnotit. Zatím jsme se setkali s číslem 12 – ano, bylo potřeba oslovit 12 lidí, aby každý z nich za svou agendu poskytl konkrétní data. Polovina z nich nakonec byla nepoužitelná.

Jakékoliv pokusy o vedení fleetové agendy v běžných tabulkových kalkulátorech jsou předem odsouzeny k neúspěchu, důvody snad ani netřeba vyjmenovávat. Přesto je dosud většina agendy vedena tímto způsobem a tudíž zcela nesprávně a dalo by se říci, že i zbytečně.

Můžeme vzpomenout jednu významnější stavební firmu s parkem kolem 100 osobních a lehkých užitkových vozů, z nichž řada přesluhovala více než násobně běžný cyklus a samozřejmě že vyžadovala čím dál nákladnější opravy. Management situaci chápal a věděl, že dříve či později přijde problém v podobě nehody v důsledku špatného technického stavu vozů. Majitel ovšem nepřipustil, aby byly do parku vneseny alespoň elementární principy řízení a řídil se heslem „když se něco pokazí, tak to nějak opravíme, přece nebudeme zaměstnancům dávat nová auta“. Důležité je slovo „nějak“. To se v diskusích objevovalo tak často, až to vypadalo, že je ústředním managerských principem zmíněné společnosti. Prostě nemáme strategii, „vždycky to nějak dáme“, jak je zvykem říkat nejen mezi teenagery či fotbalisty.

Onen darem všudypřítomné improvizace nadaný majitel nakonec po dosti úporném snažení nechal dát dohromady data o nákladech, samozřejmě s velkými dírami. Nicméně i tak vyšlo najevo, že kilometrový náklad jeho vozů je vyšší než by mohly být náklady zcela nových vozů, provozovaných profesionálně. Ale protože nebyly náklady sledovány konsolidovaně, nikdo to nemohl ani tušit. A nejednou bylo jasno – s tím, že postupný přechod na nové vozy by si vyžádal projektové náklady ve výši několika stovek tisíc korun, avšak hned v prvním roce by vedl k úsporám ve výši dvojnásobku, v dalším roce pak čtyřnásobku.

Přechod se nakonec nekonal. Budoucí úspora byla pro pana majitele natolik vzdálená (až za rok) a současný náklad tak velký, že mu v jeho managerském rozhodování projekt vyšel jako zcela nevýhodný. Raději se věnoval poradě na téma, kterak propustit dlouholetého zaměstnance bez odstupného.

Věříme, že toto není zcela typický příklad (ne)práce s údaji o nákladech vozového parku. Je však překvapivé, jak se s tímto tématem naprostá většina firem doslova trápí, a přitom řešení je více než jednoduché. Za velmi výhodných podmínek je k dispozici hostovaný produkt (není třeba jej mít nainstalovaný v počítači, stačí se kdekoliv připojit pod jménem a heslem k internetu), který je určen výhradně pro fleet managery a konsolidované sledování nákladovosti vozového parku v reportech dle konkrétních požadavků. Není třeba se pokoušet dostat data do a z již etablovaných ERP systémů, které tuto funkcionalitu zpravidla nabídnout neumějí, a pokud ano, pak v typicky IT pojetí (data v požadovaném náhledu tam sice někde jsou, ale dostat se k nim je podobně uživatelsky komfortní, jako kdyby spínací skříňka automobilu byla umístěna v zavazadlovém prostoru a ještě k tomu pod rezervou).

Práce s takto koncipovaným datovým systémem pak odstraní mnoho zbytečných pokusů o jednorázové konsolidace dat nebo o vytvoření „vlastního“ systému na koleně. Dokonce má smysl jej provozovat i v případě, kdy se o reporting stará leasingová společnost. Kontrola není nikdy zbytečná a jasno v účtech dělá dobré přátele.

Nízké účty – dobré účty?

U každé debaty o fleetu zazní téma dotýkající se cen. Ať už v naivně dobrém (ceny klesají), nebo škarohlídsky čecháčkovském (už to nebude jako to bývalo), nebo uvědomělém (ceny klesají, ale taky samozřejmě klesá kvalita).

Z debaty s řadou finančních ředitelů a majitelů firem vyplývá nejeden společný názor. Jedním z nich je následující:

„Platíme ceny, které se nám stejně nezdají dost nízké, abychom s nimi byli spokojeni, a dostáváme za ně něco, s čím často taky nejsme spokojeni. O kolik by bylo třeba si připlatit více, abychom spokojeni byli? Myslím, že o moc ne. Pak bychom třeba zjistili, že ten boj o co nejnižší cenu je nesmysl a vyčerpává nás všechny“.

Domníváme se, že tento postoj velmi dobře vystihuje současnou realitu. Ve jménu „snižování nákladů“, diktovaném anonymními emaily zpoza oceánu či Krušných hor se snižuje kvalita i dobrý pocit, a zvyšuje se leda tak stres a všeobecná „blbá nálada“. Je málo dodavatelů, kteří od jisté úrovně tlaku na cenu jednání s díky ukončí, neboť není v genech jejich firmy ukotveno, aby na jejich straně byla kvalita či slib poškozeny. Většina dodavatelů přijímá tlak až do samotného konce v naději, že „udělají další čísla“ a „pak to nějak udělají“. Co udělají? Detailně zanalyzují, co vše lze ošidit, kde lze přitlačit na jejich dodavatele, popřípadě doposud fungujícího vyměnit za levnějšího a neprověřeného, anebo případně vymýšlejí fígle a triky na klienta. V oblasti operativního leasingu je oblíbeným místem hojení ran čas ukončení užívání vozu a vyčíslení tzv. nadměrného opotřebení. Jen by si občas ty firmy, které vyznávají tuto strategii, mohly uvědomit, že to, co jim „zkousne“ farmaceutická firma, neakceptuje firma z autoopravárenské branže, protože ví, jak to chodí. Když už tedy někdo připravuje překvapení pro klienta, ať se napřed porozhlédne kolem a zváží, zda to pro klienta bude únosné.

Objevují se už i zákazníci, kteří toto vnímají rovněž tak uvědoměle a chápou, že extrémní tlak na dodavatele jim v konečném zúčtování nepřinese nic dobrého a navíc bude celý obchodní vztah provázen nervozitou a s největší pravděpodobností nebude prodloužen. Víme, že o tomto tématu byly popsány tisíce obrazovek, nicméně opravdu je nutné se rozhodovat jen podle toho, co bude zítra? Opravdu je tato výmluva zejména v korporacích ospravedlnitelná s tím, že „tak to je a my s tím nehneme“? Jsme přesvědčení, že ne, neboť se stále více setkáváme s firmami a zejména lidmi, kteří cítí, že situace je již hraniční a je třeba něco dělat jinak. Vydělávat musí každá firma a pokud si to zákazník uvědomí i vůči svému dodavateli, nejen že vznikne hodnotný obchodní vztah, ale zpravidla i hezký vztah lidský, prostý nepříjemných překvapení a vypjatých debat. A jaký je rozdíl mezi těmito dvěma možnými situacemi? Na základě srovnání konkrétních nabídek nepřevyšuje 10%.

Přichází tedy Nová éra?

Poměrně nedávno do České republiky pronikl další fenomén známý pod zkratkou CSR (Corporate Social Responsibility). Toto téma, jakkoli zajímavé, by vydalo na několik článků tohoto rozsahu, nicméně pojďme se podívat na jeho souvislost s fleet managementem.

CSR ve zkratce znamená, že firma do své podnikatelské strategie integruje i zodpovědné chování k prostředí a společnosti, v níž vytváří své zisky, a podniká s ohledem na dlouhodobou udržitelnost prostředí a tudíž i prostoru pro své podnikání. Od pionýrských dob tohoto přístupu v podobě „dáme haléř z každého prodaného produktu na plyšové medvídky pro děti“ se přístup dostal k lehce cynickému projevu v podobě „dáme zanedbatelnou částku na bohulibý účel a uděláme kolem toho spoustu PR humbuku“, nicméně v současné době se stále častěji prosazuje opravdová podstata tohoto přístupu, znamenající integraci zodpovědného jednání do strategie společnosti, a to bez postranních úmyslů.

Jak toto může souviset s fleet managementem? Od metod snižování spotřeby pohonných hmot, kdy firma vydává svou úsporu za ušlechtilou pozornost věnovanou životnímu prostředí, až po začlenění principu CSR do jednání s dodavateli. Setkali jsme se v poslední době s několika korporacemi, které toto téma nejen proklamují, ale i reálně prosazují. Je pak založeno na úvaze, že budeme-li tlačit dodavatele za každou cenu, on pak ten tlak přenese dále na své dodavatele, ti dále na své, až tlak skončí na samém konci hodnotového řetězce, kde se zpravidla pohybují nejméně sociálně úspěšní jedinci a společnost tedy „chudne odspodu“ a vzniká stále větší masa nespokojených na konci dodavatelského řetězce, což je přesný opak prosperující společnosti, vyznávající smysluplné a udržitelné hodnoty.

Pokud takto vedoucí korporace iniciují jakousi Novou éru, myslím, že můžeme být všichni spokojeni a na tuto vlnu nastoupit.

© Všechna práva vyhrazena. Publikování, přetištění či šíření obsahu nebo jeho částí jakýmkoliv způsobem v českém či jiném jazyce je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.