Vize firemní mobility II.

07. 02. 2012

Vize firemní mobility: sdílená mobilitaII

V posledních dvou letech se velmi zřetelně vyvíjí dynamika fleet managementu, kterou lze charakterizovat dvěma klíčovými znaky – roste zájem o operativní leasing a firmy stále více uvažují v intencích TCO neboli „celkových nákladů na vlastnictví“. Čím dál častěji se termín TCO začíná nahrazovat podobným, avšak diametrálně odlišným co do obsahu, a sice TCM – Total Costs of Mobility.

Co to všechno vlastně znamená? Co se stane, když firmy (a časem jistě i jednotlivci) již nebudou chtít vlastnit automobil (či jej mít na 100% smluvní doby zaparkovaný na dvoře), ale budou chtít využívat dopravní prostředky podle aktuální potřeby? V posledním čísle časopisu Fleet byla zveřejněna úvaha na téma sdílené mobility, tedy možnosti využívat silniční vozidla dle aktuální potřeby a bez nutnosti je „vlastnit“ či mít smluvně zajištěny po jistou dobu, řekněme tří nebo čtyř let.

Výhody systému již byly stručně popsány, pojďme se tedy nyní věnovat problematice hlouběji.

Co to přinese?

Jednoznačným přínosem systému sdílené mobility je menší počet vozidel, která jsou neaktivní – tedy nejsou v pohybu a někde stojí a čekají – na parkovišti, v garážích či v prostorách firmy. Pravděpodobně se nebude jednat o omezení počtu celkově najetých kilometrů, neboť systém sdílené mobility si neklade za cíl mobilitu omezit, pouze ji zefektivnit. Tím tedy žádný z dodavatelů na mobilní trh nepřijde zkrátka, ale bude muset přehodnotit své obchodní modely a přijmout nové paradigma.

Jaké jsou tedy výhody systému sdílené mobility? Představme si, že na silničních komunikacích je oproti současnému stavu pouze 25% aut – ta ostatní nejsou potřebná, neboť jejich pasivní stav (parkování) není potřebný a tudíž není potřebné za toto platit – ani za parkovací místo, ani za amortizaci vozu, který není v pohybu.

Dalším zcela zásadním benefitem je používání vozu přesně podle aktuální potřeby. Není tedy třeba jezdit vozem kategorie SUV (který máme kvůli oblíbeným zimním výletům) do centra města či na krátké vyjížďky – pro tento účel skvěle poslouží např. malý elektromobil s adekvátním dojezdem (což jistě dokáže snad již brzy ocenit i příslušná radnice formou daňových zvýhodnění či naopak malusu).

Vozy se tedy přesunou v ještě větším poměru oproti současnosti do režimu systémového provozování, jakési odnože současného operativního leasingu. Nebudeme tedy muset vozy vlastnit ani je mít pronajaté / zapůjčené na fixní období, ale budeme využívat to, kvůli čemu je máme – tedy mobilitu – dle aktuální potřeby. K rozběhu celého systému je potřebný pouze jakýsi mozek, který bude shromažďovat údaje o aktuální poptávce a nabídce a bude distribuovat potřebnou mobilitu mezi její jednotlivé zákazníky.

Co to vše bude znamenat v širším celospolečenském měřítku? Kromě změny současných zvyklostí především rychlejší obměnu vozů (max. dva roky v provozu), a tím zásadní změnu celkového českého fleetu se současným průměrným stářím přes 13 let. Tím, že vozy budou novější a modernější, budou současně i celkově více vyspělé, nejen z hlediska ekologie, ale i komfortu a bezpečnosti. Tím se tedy při nezmenšeném objemu mobility významně sníží zátěž pro životní prostředí, zvýší se komfort cestování i jeho bezpečnost. S velkou pravděpodobností ubude dopravních nehod a u těch, které nastanou, se sníží závažnost jejích následků právě kvůli vyšší aktivní bezpečnosti provozovaných vozů.

Co na to dodavatelé?

Je zjevné, že celý systém může fungovat jen tehdy, bude-li mu nadřazen adekvátní obchodní model, tedy pokud bude schopen uspokojit zájmy silných dodavatelů. Pojďme se tedy na tyto zájmy podívat podrobněji a začněme tím nejviditelnějším – tedy automobily samotnými.

Co lze v této oblasti očekávat? Pravděpodobně se nesníží celkový počet vozů, které budou v rámci systému sdílené mobility potřebné. Bude jich sice fyzicky méně, ale ty které budou jezdit, najedou ročně 2-3 krát více kilometrů než v současnosti a tudíž budou častěji obměňovány a namísto velkého počtu aut, která někde stojí, bude menší počet vozů více jezdit. To umožní uvádět do praxe rychleji nové technologie, ať už směřující k lepší ekologii provozu, tak k jeho vyššímu komfortu a samozřejmě i bezpečnosti. Rychlou obměnou vozového parku dojde dramaticky ke snížení průměrného stáří vozového parku, což s sebou nese zlepšení ve všech ukazatelích, zmíněných v předchozí větě. Zapojení do systému sdílené mobility tedy neznamená pro výrobce vozů ohrožení, ale pravý opak – obrovskou příležitost k rychlému nasazení inovací a technologií, které v současném tržním modelu prozatím zůstávají jen na pomyslných rýsovacích prknech.

Podobně na tom budou i dealeři či obchodníci s vozy. Protože ubude fyzických vlastníků vozidel, jejichž roli převezmou provozovatelé systému sdílené mobility, výrazně se zjednoduší obchodní procesy i požadavky na marketing. K dispozici budou důležitá marketingová data, která budou pocházet od provozovatelů systému a konkurence se posune od jednotlivých značek do reálné užitné hodnoty jednotlivých vozů, neboť provozovatelé systému budou mít k dispozici přesné údaje o efektivitě provozu konkrétních vozů a v tomto duchu budou i pravděpodobně svou flotilu rozšiřovat. Pokud o nějaký vůz, značku či model nebude v systému zájem, zcela logicky vypadne z nabídky a tudíž ani automobilka či prodejce nebudou mít zájem jej dále vyrábět či prodávat. Lze pravděpodobně očekávat zásadní změnu v celém odvětví obchodu s auty a transformaci dosavadních obchodních modelů do zcela jiných.

Otázkou je, zda role prodejce vůbec bude mít v systému místo a zda toto není nahraditelné výrobcem s tím, že prodejci v dnešní podobě zůstane servisní role (servis, pick-up, outsourcing služeb provozovatelem systému).

V příštím pokračování se společně podíváme na obdobné systémy, které již na jisté úrovni v různých částech světa fungují.

Radovan Mužík, Fleet Partners s.r.o.